Lázeň, latinsky balneum, je obecně sprchová nebo vanová koupel, širší označení označuje místo, kde se provádějí léčebné lázeňské kúry. Nejspíše již před čtyřmi tisíci lety vznikaly nejstarší lázně a bazény u velkých řek protoindických měst. I ve Starém Egyptě existovaly lázně s propracovaným provozem, které mimo jiné poskytovaly možnost dělníkům, pracujícím na stavbě pyramid, dodržovat své hygienické zvyklosti. Například v Číně k nejmarkantnějšímu rozšíření lázeňství docházelo za dynastie Čou v letech 1100 - 300 př. n. l. Lázně byly původně společné pro obě pohlaví. V Japonsku se veřejné lázně začaly budovat s rozvojem buddhismu. Jejich teplota dosahovala až 50 °C. Díky této vysoké teplotě vody bylo nutné se adaptovat a navštěvovat lázně již od dětství. Později se přistoupilo k variantě lázní oddělených pro muže a ženy, což samozřejmě nezabránilo pokušení pozorovat opačné pohlaví ve chvílích relaxace.
Slovensko je od nepaměti známé množstvím pramenů léčivých minerálních vod. Co do počtu i kvality minerálních pramenů patří mezi nejbohatší státy na světě. Na základě archeologických nálezů lze předpokládat přítomnost člověka při termálních pramenech v pravěku (Bešeňová, Dudince, Gánovce), mnohé z nich byly známy již Římanům. Například město Trenčín má důkazy o římských legiích, které si v blízkosti Trenčianských Teplic vybudovali opevnění a vojenský tábor.
Koupání ve vodách termálních pramenů bylo v minulosti častou součástí náboženských obřadů. První zmínky o popisu minerálních vod na našem území (Uhry) podává Juraj Wernher (1497-1567) lékař, učenec a cen královské rodiny. Jako první systematicky již v roce 1549 popsal 22 nejvýznamnějších lokalit v Uhersku, na kterých se nacházely minerální nebo termální prameny. Významnou měrou přispěl k položení základů balneologie nejen u nás, ale iv celé Evropě. Jako první udělal i rozbor jejich fyziologických a chemických vlastností a indikačních návrhů na jejich použití. Důkazem je zmínka o něm v knize Tomáše Jordana z Kluž pod názvem Dílo o vodách hojitelných neb Teplicích moravských, vydané roku 1580. Z popisu léčivých pramenů Jurajem Wernher čerpal zřejmě i Andrej Baccius (1524 - 1600) italský přírodovědec, hlavní lékař papeže Sixta V. V publikaci O lázních zmiňuje i slovenské lázně Trenčianske Teplice, Bojnice, Štubnianských Teplice, Sliač a i. (Dílo: Aqui Calida seu TERMIS naturalibus et arte factuis libri VII. Venezia 1571).